Partnerská komunikace

Jak s dítětem doma partnersky komunikovat?

        Ráda bych vám představila komunikační dovednosti, které nabízí skutečně účinné a praxí vyzkoušené nástroje ve výchově i vzdělávání.

      Vědomým užíváním těchto komunikačních dovedností můžete již v několika týdnech docílit partnerského a respektujícího vztahu se svým dítětem.

      Zajímá vás, jaká slova volit, aby dítě vaší prosbě vyhovělo, a přitom jste neměli špatný pocit, že mu neustále dáváte příkazy a ono je jen bez rozmyšlení plní? Přejete si, aby z vašeho dítěte vyrostl člověk, který zvládá samostatně řešit situace? Ano? Tak čtěte dál ;)

      Nabízím vám některé z dovedností, které můžete v komunikaci s dítětem vyzkoušet:

* Popis a konstatování: Vidím/Slyším, že… – „Vidím tady rozházené hračky…“  „Slyším, že se nějak nemůžete dohodnout..“ Tady je na stole hrneček, asi ho někdo zapomněl uklidit…“ místo direktivního „Ukliď to!“

* Informace či sdělení: Je..; Je potřeba…; Tohle děláme (tak a tak)…; Pomůže, když…; Když…, tak…- „Ve školce si papučky dáváme do přihrádky v šatně…“ „Po záchodě je potřeba si umýt ruce..“ Když uvidíme kalužinu, tak ji obejdeme…“

* Vyjádření vlastních potřeb a očekávání: Očekávám, že..; Pomohlo by mi, kdyby…- „Potřebuji pomoci s úklidem..“ „Očekávám, že přes silnici si každý povede kamaráda za ruku a bude na něho dávat pozor…“

* Výběr nebo možnost volby: Uděláš to tak…nebo tak…? „Chcete tu stavbu uklidit hned, nebo až odpoledne?“ Zkusíte se domluvit sami, nebo potřebujete moji pomoc?“

* Dvě slova: Jirko, …! „Jiříku, botky…“ „Aničko, kočárek…“ „Kluci, žádné rvačky…“ Káťo, ruku..“

* Prostor pro spoluúčast a aktivitu dětí: Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš Ty? „Děti, potřebuji poradit. Má někdo nápad, jak to zařídit, abychom byli co nejrychleji na zahradě, když je venku tak hezky?“ „Co myslíte, co bychom měli udělat, aby se Honzíkovi u nás líbilo?“ 

(Převzato z knihy: Respektovat a být respektován – Kopřiva a spol.)

      Jak jste si všimli, podstatou těchto dovedností je vyjádřit své pocity, poukázat na to, co vnímáme nebo očekáváme, aniž bychom přitom dítě posuzovali. Dobrá zpráva je, že tyto přístupy jsou použitelné i v soužití dospělých ;-)

      Záleží samozřejmě pouze na Vás, jakou formu komunikace si ve své rodině zvolíte a pro co se rozhodnete.

      Poslouchejme však sami sebe. Nejen co ostatním říkáme, ale především si všímejme, jak to říkáme – hlaďme děti nejen svými dlaněmi, ale také laskavě vyslovenými slovy.